Cooroora Mountain
13. prosince 2016

Poslední pořádný horský výšlap jsme absolvovali před více než půlrokem v Rakousku, a tak jsme si řekli, že je čas najít v okolí Noosy nějaký kopec a dát tělu zabrat. Asi hodinu jízdy na sever od Noosy nás k této aktivitě vybízel kopec jménem Cooroora Mountain. Dávno vyhaslá sopka, prudce vystupující z pobřežní roviny do výše necelých 400 metrů nad mořem pro nás neměla představovat žádnou výzvu. Což platilo do té chvíle, než jsme od parkoviště dorazili k patě kopce a podívali se nahoru. Šlo o solidní kletersteig, ovšem s tím rozdílem, že ocelová lana byla jen na úsecích se sklonem alespoň 70 stupňů, sebou jsme neměli žádné sedáky (vzhledem k rozestupům mezi skobami od lan by nám navíc stejně byly k ničemu) a celý svah byl dokonale natočen severním směrem, což v podmínkách jižní polokoule znamená směrem ke slunci, které celý den pěkně pražilo. Sofča začala propadat panice ještě pod kopcem, na což ovšem nadržený otec nebral ohled a s odkazem na několik málo Australanů, které jsme potkali pod kopcem ve vietnamkách (jako důkaz o tom, že vlastně o žádný prudký kopec jít nemůže ... Sofie dosud nic netuší o českých turistech, kteří se v sandálech bez obav vydají na Dachstein či Gerlachův štít), ji i zbytek rodiny popohnal nahoru. David se jako pravý gentlemen staral o bezpečí Helenky, zatímco Erich jistil Sofinku, která svoji závrať rozdýchala a plna nově nalezeného sebevědomí vystoupila ve zdraví na kopec a posléze i dolů z něj. Výprava za to stále. Z vrcholu Cooroora Mountain jsme viděli celé pobřeží od Noosy na jihu až Rainbow Beach na severu na jedné straně a zelené kopce vnitrozemí na straně druhé.

Cestou zpátky do Noosy jsme zastavili na vyhlídce v Tewantinu, kolem které jsme už několikrát projeli a nikdy k ní neodbočili. Jako závěr dne úchvatných výhledů to byla trefa do černého. Z nevysokého kopce na okraji Tewantinu (jde o městečko sousedící s Noosou) jsme se pokochali letním západem slunce nad Tichým oceánem a poté vyrazili na cestu domů.

---