Whitsunday Islands
25. září - 1. října 2017
25. září - 1. října 2017

Červencový výlet na korálový útes u Cairns v nás zanechal tak hluboký dojem, že jsme se rozhodli na útes vydat ještě jednou, než Austrálii před letošními Vánocemi opustíme. Nejbližším místem z Noosy, kde se může návštěvník útesem neomezeně kochat jsou ostrovy Whitsundays, vyhlášené též svými bílými plážemi. A tak jsme se na Whitsunday Islands vydali počas školních prázdnin přímo z Gold Coastu, kde jsme předtím strávili týden v národních a zábavních parcích. Po dvoudenní cestě autem jsme dorazili do města Airlie Beach, které nám následující týden posloužilo jako základna, ze které jsou korálové útesy Whitsundays lehce dostupné.
Airlie Beach a Whitsunday Islands
25.-30. září 2017
25.-30. září 2017
Airlie Beach a nedaleký Hamilton Island jsou hlavními výchozími body pro výlety, šnorchlování a potápění na překrásných Whitsunday Islands. Zatímco Airlie Beach je základnou spíše pro cestovatele s menším rozpočtem a speciálně pro batůžkáře, Hamilton Island je naopak synonymem luxusu a smetánky a dokonce má vlastní letiště, které se na tento nevelký ostrov sotva vejde. My jsme si za základnu zvolili Airlie Beach a dobře jsme udělali.
Pobyt v Airlie Beach jsme si rozložili do třech zážitků. Jako první jsme absolvovali jízdu rychlým člunem na Whitsunday Islands. Člun patřil společnosti Ocean Rafters a svezl asi 16 cestujících. Už samotná jízda byla velkým zážitkem, neboť moře bylo úplně klidné a člun klouzal po hladině rychlostí 100km/hod bez jakéhokoliv nepohodlí. Díky tomu jsme s Ocean Rafters za jeden den projeli nejen všechna zajímavá místa na Whitsunday Island a plavali mezi vesele drzými, metr velkými rybami (video zde), ale také na dvou místech v pohodě šnorchlovali na útesu a den ukončili plaváním (velmi kátké video zde) a výborným pozdním obědem na nejčarovnější pláži v zátoce Whitehaven. Další den jsme pojali tochu klidněji a strávili ho na lodi, která nás dopravila na veleslavnou Whitehaven Beach, kde jsme se několik hodin cachtali ve vodě a podvečer se zase vrátili do Airlie Beach. Po předchozím dni v nedaleké zcela panenské zátoce Whitehaven jsme byli malinko zklamáni, ale hezký den nám to nijak nezkazilo. Airlie Beach se totiž v březnu letošního roku ocitla přímo v epicentru bouře Debbie, která s oborvskou silou zasáhla východní Queensland a největší škody napáchala právě zde a na blízkých ostrovech. Ve městě byly počas našeho pobytu ještě patrné škody po hurikánu a na mnoha místech stále probíhaly opravy. Bohužel plnou silou byla zasažena i ikonická Whitehaven Beach, jejíž jinak široká a sněhobílá pláž byla z větší části odplavena. Místní průvodce nám s nadějí v hlase vysvětlil, že bude trvat několik měsíců, než se pláž přirozeně obnoví a vrátí ke své původní kráse. Abychom však představy našich čtenářů uvedli na pravou míru, je nutno zdůraznit, že i přes chybějící šíři a bělost pláže zde bylo nádherně a výlet na Whitehaven Beach se v našem itineráři ocitnul zcela zaslouženě. Posledním celodenním výletem z Airlie Beach byla cesta za šnorchlováním na vnějším korálovém útesu. Výlet byl přesnou kopií šnorchlování, jaké jsme absolvovali před třemi měsíci u Cairns, pouze s tím rozdílem, že tentokrát jsme za naši vytrvalost byli odměněni absolutně dokonalým počasím, nad kterým se rozplývali i místní. Moře bylo dokonale klidné, na nebi nebyl ani mráček a voda na útesu byla průhledná. Po celodenním šnorchlování s průvodcem i bez něj jsme nabyli pocitu, že tentokrát se planety spojili v dokonalé konstelaci a štěstěna nám předvedla korálový útes ve své nejhezčí podobě (video zde). Ke vší mořské nádheře sa nakonec přidala jedna nečekaná kulinářská odměna, díky které pro nás Airlie Beach už navždy zůstane srdeční (či spíš žaludeční?) záležitostí. V nenápadné pasáži v centru Airlie Beach jsme objevili na pohled ničím výjimečnou azijskou restauraci s prapodivným jménem Cool LaLa Modern Asian Cuisine. O co divnější bylo její jméno, o to úžasnější byl její majitel Joe (imigrant z Taiwanu) a vše, co jsme u něho ochutnali. Povečeřeli jsme u něj každý z našich tří večerů v Airlie Beach a pokaždé jsme si potvrdili, že šlo o nejlepší azijskou kuchyni, na jakou jsme dosud v Austrálii narazili. Případným budoucím cestovatelům po Queenslandu tedy Airlie Beach srdečně doporučujeme v této nabité sestavě: jízda po ostrovech s Ocean Rafters, lelkování na Whitehaven Beach, vnější korálový útes s Cruise Whitsundays a k večeři cokoliv z azijského menu v Cool LaLa Modern Asian Cuisine. |
|
Broken River a ptakopyskové v Eungella National Park
29.-30. září 2017
29.-30. září 2017
|
Po sentimentálním rouzloučení s Airlie Beach a Whitsundays byl čas vyrazit zpátky domů do Noosy. Návrat jsme si ovšem naplánovali s oklikou přes Broken River v národním parku Eungella. Cíl byl jediný: pozorovat divoce žijící ptakopysky, jejichž populace je zde nejpočetnější v celé Austrálii.
Přespali jsme v Broken River Mountain Resort, dopoledne udělali tůru podél Broken River, dali si kafe v místní kavárně u imigranta z Rakouska, který s nadšením opětoval naše "Grüß Gott" a krátce před setměním jsme vyrazili k nedaleké tůni na říčcě Broken River, v níž - jak se nám majitelka rezortu dušovala - v každém případě spatříme ptakopyska. Po půlhodině napjatého sledování nehybné vody v tůňce začali děti remcat a my jsme byli připraveni uznat porážku. Pak se ovšem tolik očekávaný ptakopysk ráčil poprvé předvést a následující hodinu jsme strávili sledováním neustále se opakujícího cyklu: roztomilý ptakopysk se pokaždé na zruba třicet vteřin vynořil, uplaval jeden či dva metry po hladině a pak se na 2-3 minuty ponořil do zeleno-hnědé vody. Opět nás překvapilo, že je mnohem menší, než jsme si představovali, ale na rozdíl od našeho prvního setkání s ptakopyskem v Atherton Tablelands u Cairns jsme byli odměněni tím, že tentokrát jsme ho mohli pozorovat zblízka a zřetelně, aniž by se nám neustále ztrácel v husté vegetaci. I remcající děti ztichly a na chvíli přestaly dělat vylomeniny, aby si ptakopyska prostudovaly. |
Rockhampton - obratník Kozoroha
1. října 2017
1. října 2017
Rockhampton je pro většinu turistů něco jako dopravní značka na cestě domů: znáte jí důvěrně, každý den kolem ní jezdíte, ale její existenci už nevnímáte. Takto Rockhamptonem projíždějí davy turistů směřující za teplem a krásnými plážemi na sever Queenslandu, aniž by mu věnovali sebemenší pozornost. My jsme Rockhamptonem projížděli už počtvrté a rozhodli jsme se, že tentokrát se půl dne zdržíme a zjistíme, co Rockhampton skrývá. Nakonec jsme byli mile překvapeni.
Nejdřív jsme si prošli zdejší Rockhampton Heritage Village, což je vlastně skanzen zachovalých či zrekonstruovaných domů, dílen, obecných budov, nemocnice, atd., díky kterým jsme si udělali lepší představu, v jakých podmínkách žili místní osadnící a několik dalšíh generací zdejších obyvatel. Před západem slunce jsme popojeli na druhý konec Rockhamptonu a zastavili se u návštěvnického centra obratníku Kozoroha. Rockhampton totiž leží přesně na obratníku a je na to náležitě hrdý. Připomněli jsme si dávno zapomenutou informaci, že obratníky geograficky oddělují tropy od subtropů a že označují nejzazší zeměpisnou šířku, ve které se Slunce vyskytuje přímo v nadhlavníku. Konkrétně na obratníku Kozoroha se tak děje vždy v jediný den v roce, vždy v den jarního slunovratu kolem 22. prosince. Poté, co jsme přečetli i poslední informační desku a Sofča předvedla poslední gymnastickou hvězdu přes čáru na zemi označující obratník Kozoroha, nezbylo než uzavřít i poslední den naší dovolené a vydat se na závěrečný úsek cesty domů do Noosy, kam jsme další večer ve zdraví a plni dojmů dorazili. |
|