Gold Coast
17.-24. září 2017
Picture
Gold Coast je po všech stránkách opravdu zlatým pobřežím. Je to šesté největší australské město a zdaleka největší australské letovisko. Představte si tak trochu Las Vegas po australsku: centrum plné vysokých mrakodrapů, bujará zlatá mládež, poněkud vyšší spotřeba drog, zábavné megaparky pro děti i dospělé a samozřejmě nějaké to kasino. Akorát to všechno není uprostřed pouště, ale na krásném pobřeží, které je výhlášené i jako surfařský ráj.

Děti se na zábavní parky těšily celý rok, a tak byl nejvyšší čas vydat se na Gold Coast právě na začátku jara, než přijdou vedra. Protože se z nás ale za poslední rok stali poněkud usedlí vesničané z Noosy, strávit na bláznivém Gold Coast celý týden by pro nás nebylo k přežití. První týden našeho cestování jsme tudíž rozložili do dvou polovin: první půlku týdne jsme prochodili v krásné přírodě národních parků Lamington a Springbrook na hranici Queenslandu a New South Wales a na druhou půlku týdne jsme se přesunuli na pobřeží, abychom absolvovali návštěvu tří nejvyhlášenějších zábavních parků Gold Coastu.
Lamington National Park
17.-19. června 2017
Lamington National Park se nachází na náhorní plošině Lamington Plateau v pohoří McPherson Range ve výšce kolem 900 metrů, necelých 30 kimotetrů od pobřeží, které tak může návštěvník parku z vrcholků kopců bez překážky obdivovat. Park je vyhlášen dvěma atrakcemi: za první, je to jedna z nejbohatších ornitologickýh oblastí, do které se sjíždějí milovníci ptactva a fotografové z celé Austrálie. Za druhé, je zde turistiké centrum O'Reilly's Rainforest Retreat, proslavené nejen svojí krásnou přírodou a pohodlím, ale také záchrannou akcí z roku 1937.

19. února 1937 se počas letu z Brisbane do Sydney počas silné bouře ztratilo letadlo Stinson aerolinek Airlines of Australia s pěti cestujícími a dvěma členy posádky na palubě. A zatímco záchranné týmy prohledávaly kopce v okolí Sydney v domnění, že letadlo se zřítilo těsně před přistáním, farmář Bernard O'Reilly z tisíc kilometrů vzdálené farmy v McPherson Range, slyšeje o nehodě v rádiu, pojal podezření, že letadlo, které v inkriminovaný den v nezvykle malé výšce počas bouře kroužilo nad McPherson Range mohl být právě zmíněný Stinson. V sobotu 28. února se O'Reilly vydal do kopců, kde bylo letadlo naposledy spatřeno a tehdy si všimnul nažloutlé skvrny v jinak zeleném porostu několik kilometrů vzdáleného kopce. Přenocoval v bushi (t.j. v lese) a následujícího dne se opět vydal na cestu, aby po několika hodinách dorazil k osm kilometrů vzdálenému místu, kde skutečně nalezl havarované letadlo a dva živé, ačkoliv vážně zraněné cestující. O'Reilly jim obstaral pití z nedalekého vodopádu a vydal se zpátky na cestu pro pomoc. Vzhledem k těžkému terénu dorazil i s pomocí zpátky až o další dva dny později, naštěstí oba zranění byli stále při vědomí a v relativně dobrém stavu, takže jejich záchrana se podařila. Dodatečně se ukázalo, že pád letadla přežil ještě třetí cestující, který se jako první vydal hledat pomoc, ovšem nedaleko nehody byl nalezen mrtev, pravděpodobně na následky vnitřního zranění. Co nás na tomto příběhu fascinovalo nejvíce je, že O'Reilly havarované letadlo nejen našel, ale dokázal se k němu po dvou dnech znovu i vrátit. Když se totiž do zdejšího deštného pralesa vydá kdokoliv z nás běžných Evropanů, je značně pravděpodobné, že už během první hodiny se beznadějně ztratí a bez pomoci cestu zpátky nenajde. Něco pravdy na těch obdivuhodných příbězích o australských bushwalkerech bude.

Díky této události se O'Reilly a jeho farma proslavili, což rodina O'Reillových maximálně využila. Postupem let se – díky stále roustoucímu počtu turistů, které do McPherson Range lákal nejen příběh letecké katastrofy, ale hlavně překrásná příroda – z původní farmy stalo vyhlášené turistické středisko. My jsme v něm na dva dny našli útočiště také a díky tomu jsme měli čas projít si dvě nejhezčí zdejší stezky, nakrmit hejna barevných papoušků, která se do O'Reilly's každé dopoledne slétají a posedět u skleničky na terase v O'Reilly's u neuvěřitelně rudého západu slunce nad McPherson Range.
 Springbrook National Park
19.-21. září 2017
Po dvou dnech v Lamingtonu jsme se přesunuli do nedalekého Springbrook National Parku, vyhledávaného kvůli hezkým vodopádům, nenáročným tůrám podél horského hřebenu a městečku Springbrook, které sice žádnou významnou zajímavostí neoplývá, ale zmrzlinu v něm dělají moc dobrou.

Kromě vodopádů jsme měli štěstí na zdejší faunu, když jsme, vůbec poprvé, hned na začátku první tůry narazili na asi 50cm velkého ještěra druhu King skink. Všimla si ho Sofinka a byl natolik klidný, že se nechal zblízka prohlédnout a vyfotit, než se před námi schoval pod skálou.

Na konci téže tůry jsme už po několikáté narazili na krajtu, ovšem toto setkání bylo dosud nejimpozantnější, neboť nejenže se krajta líně rozvalovala přímo na stezce a museli jsme tedy čekat – a přitom samozřejmě fotit a natáčet – než se ráčí odplazit, ale byla to zcela určitě největší krajta, jakou jsme dosud potkali (video zde). Zbytek pobytu ve Springbrook proběhl v klidném duchu a jednoduchých procházkách s malebnými výhledy na zdejší hory.
Sea World, Wet'n'Wild, Movie World
21.-24. září 2017
Spokojeni a vyklidněni z národních parků jsme se ve čtvrtek přesunuli na Gold Coast, kde jsme se setkali s kamarády Veselými a další tři dny společně strávili v zábavních parcích a u dobrých večeří.

Začali jsme oceánským parkem Sea World, který nabídnul kombinaci poučných akvárií s přednáškou o rybách, delfínech a ostatních mořských zvířatech, bazénu pro krmení rejnoků (video zde), tulení i delfíní show a nádavkem k tomu představení akrobatů na vodních skůtrech.

Následující den jsme se přesunuli do Movie Worldu, což je klasický zábavní park se spoustou obřích horských drah, děsivých jízd všeho druhu, kaskadérských představení a nezdravého jídla. Ačkoliv jsme původně celý den pojali jako oběť dětem, nakonec jsme si většinu atrakcí užili společně s dětma a s velkou chutí. Hrdinou dne se stal David, který celý den pokukoval po masivní horské dráze, na kterou nikdo z nás odvahu nenašel. Poté co si postupně vyzkoušel všechny ostatní dráhy, od jednodušších po náročné, došel k názoru, že je připraven na vrcholný zážitek, vystál si frontu a jízdu absolvoval. Udělala na něho velký dojem a zbytek dne nám vyprávěl, jak to bylo úžasné a jak to vlastně vůbec nebylo děsivé. Nám to ze země děsivé rozhodně přišlo.

Poslední den na Gold Coastu jsme se strávili ve vodním zábavním parku s přiléhavým názvem Wet'n'Wild. Mezi spletí vodních skluzavek, divokých peřejí a bazénů s umělými vlnami skutečně nemůže návštěvník zůstat ani klidný ani suchý. Vyzkoušeli jsme všechny jízdy, třetí den za sebou jsme do sebe natláskali fastfoodový oběd a k večeru ve zdraví ukončili náš rozjařilý výlet na Gold Coast. Nastal čas na dlouhou jízdu na sever za korálovým útesem na Whitsunday Islands (reportáž zde).